13.09.20 Blízko je do nebe a křest nové knihy fejetonů "Barevné tóny duše" - Muzeum Mimoň

Výstava „Blízko je do nebe“ a křest knihy „Barevné tóny duše“

Máme-li v životě něco, co nás občerstvuje, sytí, co násobí radost a pomáhá ve chvílích smutku, pak naplňujeme svůj osobní příběh. Když jsem byla malá, měla jsem „svůj“ svět. Byl barevný, byl laskavý a bylo mi v něm dobře. A takový svět mám i dnes a pobývám v něm často a ráda. Psaní a intuitivní kresba jsou mé dvě studánky s léčivou vodou. Jsou okamžiky, které se vám zahnízdí v duši a vy víte, že i když čas ubere na sytosti barev, zůstane hluboká emoce. A těch krásných pocitů z vernisáže výstavy Blízko je do nebe a křtu knihy fejetonů Barevné tóny duše je mnoho. Jdu-li po cestě zpátky v myšlenkách od posbírání fejetonů v šuplíků po poslední slova kmotra a kmotřiček na křtu, s potěšením říkám, byla to cesta dobrá, krásná a bavila mě. A co mě překvapilo, byla hladká, bez uzlíků, šmodrchanců a zádrhelů. Naopak, plnila se mi i ta přání, která jsem si nepřála, protože by mě ani ve snu nenapadla. A tak nečekaně přijel Pavel Kratochvíl, můj kamarád a hudební skladatel. Naše tři písničky, které jsme spolu napsali byly nitkou, která se dovinula z Moravy až do Mimoně. Zdá se vám bláznivé jet kvůli třem písničkám 450 km? A přece takový bláznivý kousek udělal.

Pak další krásný sled "náhod". Jedna zpěvačka musela do karantény, druhá na seminář a ta třetí Markéta Stehlíková měla velké srdce a doslova přes noc do sebe nasála naše písně a dala jim lehkost, přestože vůbec lehké nejsou. Krajkářka Anička Borůvková, která dva roky plánovala upaličkovat krajku podle mé intuitivní kresby, ji nakonec vytvořila za pouhý týden a výsledek tvůrčího spojení mohou návštěvníci vidět v jedné z vitrín.

Autorské odpoledne mělo skvělého průvodce Radka Starého, který jako zkušený krejčí, všechno to umělecké snažení sešil sváteční nití a dal odpoledni noblesu a grácii. Děkuji Markétě Stehlíkové, Lence Staré, Barboře Jarošové, Radku Starému, Pavlu Kratochvílovi a Petru Pazderovi za to, že dali mým psaným slovům život. Byl to pro mne dárek. Děkuji milým kmotřičkám Miládce Lundákové, Romče Koubové, Markétě Stehlíkové, Gabče Bártové a kmotru Pavlu Kratochvílovi za krásná a dojemná slova přání papírové kmotřence. Knížka byla pokřtěna mořskou vodou z mého milovaného ostrova Mallorca, kterou Radek tajně propašoval na palubě letadla. Děkuji Jiřímu Žáčkovi za veršovanou předmluvu k mé knížce. Jsem vděčná za naše krásné přátelství a podporu v mém literárním snažení. Děkuji Petrovi za jeho lásku, obětavost a pomoc. Díky němu jsou už tři knížky na světě. Děkuji Gabče Bártové, že mi vykouzlila moře na malém prostoru tří vitrín, je to to nejmenší moře na světě, v němž plavou moje kresby a knížky. Děkuji Václav Zýval a Pavlovi Škubalovi za fotodokumentaci a videozáznam a městu Mimoň za možnost vystavovat v Městském muzeu Mimoň a poskytnutí dotace na vydání knihy.

Knížku Barevné tóny duše jsem věnovala mým dcerám. Kreslení, psaní, muzika jsou báječné, ale ony jsou to nejlepší, co mi Život dal. A ještě jedno nečekané překvapení. Sice na úplný závěr, s velkým zpožděním díky objížďkám, ale přece, přijel z daleké Moravy můj kamarád, spisovatel a muzikant Lubomír Muller. Přivezl mi zpěvavý dárek, dvě písně na mé texty, které jsme si vychutnali v úzkém kruhu posluchačů.

Tady se potvrzuje, že se nemá plánovat, že když necháme věci plynout, vyjde to nakonec tak, jak má. Tedy dobře. Jsem vděčná za všechno, co jsme mohli společně při tomto večeru prožít a hlavně procítit. Děkuji za dar setkání a děkuji všem přátelům, kteří přijeli mnohdy z velkých dálek. Věřím, že všem se tu hezky rozezněly barevné tóny duše.

S láskou a vděčností Mea Rei

Vernisáž byla dokumentována a videa jsou rozdělena na 3 části... dole pod článkem si je můžete pustit.