Velký třesk

Rok 2016 byl pro mne rokem velkých změn. Během jediného roku jsem vyzkoušela, jaké to je být zaregistrovaná na pracovním úřadě (2,5 měsíce), být kulturní referentkou na malém městě (1,5 měsíce), být na volné noze bez podpory (4 měsíce) a po tomto kolečku zakotvit v práci, kde jsem jako ryba ve vodě. Jízda na horské dráze je proti mému divokému roku klidnou ukolébavkou před spaním. Cítím hlubokou vděčnost za všechno, co mě potkalo. Jsou to obrovské inspirační zdroje, které ve mně dřímají, zrají a čekají na ten pravý okamžik, kdy vytrysknou a promění se v obrázek, básničku či povídku. Když teď listuji na stránkách Mea Rei, raduji se z každé dobré stopy. Na svět přišla více než stovka obrázků, zrodil se nápad na maličké Radosti do kapsy, vydařily se dvě výstavy - v Brništi a Doksech. V šuplíku je prvních pár kapitol povídkové knížky Jak jsem se nestala úřednicí. Na Korfu a Lefkadě bylo příjemné fotit pod azurovým nebem obrázky na skalách či oblázkových plážích. A radost největší přišla s muzikou, do které oblékl mé verše spolužák Pavel Kratochvíl. Máme tři společné písničky. To všechno a ještě mnohem víc přinesl rok 2016. Byl to rok v mém žití zlomový. Velký dík Osudu za něj. Byl to rok pestrý, barevný na zážitky, silný na prožitky a bohatý na krásná setkání.