Vánoce na ruby

Svět se zbláznil. Svět je celý naruby. Postavil se na hlavu, dělá kotrmelce a salta a my se nestačíme divit. Všechny pevné body, které jsme měli, se rozutekly jako když rozhodíš cvrnkací kuličky. Pojďme udělat také nějaký bláznivý kousek jako svět. Pojďme šokovat, překvapit, vystoupit z rozjetého vlaku, přehodit výhybku a změnit směr, udělat něco ztřeštěného, co by od nás nikdo nečekal. Pojďme si udělat Vánoce, jaké tu ještě nebyly. Popravdě ony kdysi byly, jen my jejich poselství zapomněli a jejich odkaz přetvořili k obrazu svému. Člověk je od přírody lenivý tvor a všechno, co jde, si zjednoduší. Duchovní rozměr Vánoc? To ne, to je dřina. Hodíme je do hmoty, zaměstnáme hlavu, ruce, nohy a duši nic jiného nezbývá než jít poslušně s tělem, protože tělo je její příbytek. Je u-dušená pod haldami dárků, přikrčená pod mísami bramborového salátu a přitlačená k zemi pod krabicemi s cukrovím. Všimli jste si, že pokud chce člověk něco od základu změnit, musí se zastavit nebo v tom horším případě, je zastaven? Pak se musí zamyslet, ani ne tak hlavou jako srdcem a ujistit sám sebe, že je na změnu připraven. Ona totiž každá změna bolí, i ta k lepšímu.

Letos přišla velká výzva a s ní šance užít si Vánoce naruby. Letos dáme dárky my Ježíškovi, co vy na to? Výhodou je, že nebudeme potřebovat balící papír. Ježíšek totiž žádná hmotná přání nemá. Tím však všechny výhody končí, to ostatní bude dřina, fuška, makačka. Proč? Protože je jednodušší zadat pin platební karty než urovnat rozbité rodinné vztahy, koupit dětem lego než si s nimi hrát, vysmejčit všechny kouty, umýt okna, vyleštit parkety než si najít čas na sebe a své záliby hezky v klidu, bez výčitek, navařit a napéct až se stoly prohýbají než vytvořit bezpečné láskyplné zázemí, kde se nekřičí, nepřikazuje, nerozkazuje, nezakazuje, ale naslouchá s pochopením. A to není všechno, Ježíšek chce, aby to byly dárky s dlouhodobou udržitelností. Tedy ne pouze na dobu adventní a vánoční, ale na celý rok až do dalšího adventu.

Už nás vidím, jak se kroutíme jako žížalky. Nebylo by přece jen lepší, aby zůstalo vše při starém? Lepší ne, jednodušší rozhodně ano. Volba je vždy jen na nás. Vnější okolnosti výrazně zmenšily prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Žádné koncerty, divadla, společenské akce, nákupní střediska, návštěvy u přátel. Jsme dobou natlačeni do úzkého rodinného kruhu a do otevřené náruče přírody. Tlačí nás to ke změně okatě, nemyslíte? Proč tedy váhat? Kdo ví, kdy se příležitost zklidnit svůj zběsilý běh života, chytit ticho za pačesy, najít v sobě očistné prameny, vrátit se k sobě, opět naskytne? Přeskládejme náš život tak, aby nám bylo dobře v našem těle, aby nám bylo jedno-duše dobře na duši a laskavost se uhnízdila v našich domovech. Aby naši blízcí s námi byli rádi, protože vyzařujeme klid a pohodu. Oči Jezulátka nám prozradí, jestli se nám podařilo udělat první krok správným směrem. Pokud budou zářit blahem a štěstím, pak jsme dárky pro Ježíška nejen dobře vybrali, ale i do Betléma donesli. Ten, který tu leží v chlévě, na seně nám přináší zprávu, že stačí jen otevřít svá srdce a naplnit je Láskou. Dopřejme mu sluchu, vězme, že je to dítě z nejmoudřejších.