Už nemám boky jako skříň

Už nemám boky jako skříň

Křišťálová voda, svěží zeleň, borovice s jehlicemi jako na pletení, skalnaté pobřeží, vůně rozmarýnu, malé plážičky, kde nadechujete divokou krásu téměř sami. Takový je Samos. Byla to láska na první pohled. Počáteční obavy z uprchlíků se s prvním nádechem ostrovní vůně rozplynuly jako opar nad mořem a před námi dvanáct dní ráje. Radost z nádhery kolem mě katapultovala na obláček. Na jedno jsem však zapomněla. Na zákon rovnováhy. Jen o pár hodin později jsem z obláčku spadla na zadek jako přezrálá hruška. K pádu střemhlav stačila pouhá večeře v hotelu Maritsa bay. V posledních letech jsem v cizině s vegetariánskou stravou neměla problém. Vždy jsem se najedla chutně a dostatečně. Navíc mě cestovní kancelář ubezpečila, že bezmasá strava je zařízena. Netušila jsem, že majitelé hotelu si pod pojmem vegetarián představují člověka, který dvakrát zobne z talíře a dojí se pránou. První večer jsem na malý talířek dostala plátek fety 5x6 cm a dva miniplátky bílé veky. V domnění, že jde o předkrm jsem chvíli čekala a když jsem pochopila, že je to hlavní jídlo, talíř jsem vysmýkala a přesvědčovala své rozčílené já, že utečenci nemají ani to. Abych předešla dalšímu dni o hladu, začala jsem s paní majitelkou vyjednávat. Naivně jsem se domnívala, že když jí vysvětlím, jak snadno by mohla mé minimální gastronomické nároky uspokojit, budou se na sebe zase obě strany usmívat. Na otázku, zda by bylo možné na cibulce osmahnout trochu zeleniny mi bylo řečeno NE. Chvilku jsem zaváhala, abych se ujistila, že vedeme rozhovor v angličtině. Řecky totiž NE znamená ANO. Ani mé další pozměňovací návrhy neprošly, což mi nápadně připomínalo hlasování sněmovny. Nakonec však přece jen vítězství. Zítra bude řecký salát. Hlavou mi blesklo, jestli bude s fetou nebo jsem si ji dnes už snědla. Druhý den jsem se na večeři začala těšit už ráno. Poté, co mi jeden turista potvrdil, že si dali s rodinou řecký salát k obědu a byl chutný, byť chyběla paprika, rozhostil se ve mně klid. Na večeři jsem si vzala blankytně modré šaty, abych ladila s barvou moře a mé chuťové buňky se připravovaly na řecký salát. Když přede mě servírka postavila talíř těstovin a dvě misky, přičemž v jedné byla papriková olejová skvrna, kde jako trosečník plavala rozvařená čtvrtka rajčete a ve druhé trocha sýra, vykulila jsem oči a popadl mě děsný vztek na turistu a jeho rodinu. Mohla jsem mít řecký salát, ale po jejich obědové invazi zřejmě došly i okurky a rajčata. Moc mě neuklidnilo vědomí, že ani ostatní strávníci nekypí nadšením nad svými talíři. Hlad je hlad, miniporce bez chuti, byť masové, snědli beze zbytku. Tatínkové blahořečili dětem, které jídlo většinou nechaly, že mají tak dvě až tři porce navíc. Šlo o přežití. Češi neoplývají nejlepšími vlastnostmi, ale v jedné vynikají. A to je smysl pro humor za každých okolností. Jde o uchování nadhledu, přece si dovolenou nezkazíme žvancem. A tak padají návrhy přejmenovat Maritsa Bay na U snědeného krámu nebo U vyzáblé kočky. Ta tu totiž obcházela turisty a škemrala o jídlo...Nic nedostaneš, sami máme málo...Chudinka, taky byla hladová. Pobavil mě pohled jedné turistky, která si dovolenou v Maritsa bay vybrala proto, že byly špatné recenze na jídlo a ubytování. Cíl měla jediný a ten jí vyšel. Aby tu nebyli lidé. Ta hrstka lidí, co tu byla, zřejmě nečetla recenze, tak jako já. Paní byla maximálně spokojená a nedostatečnost jídla a ubytování doháněla větším počtem vykouřených cigaret. V jednu chvíli mě napadl šílený nápad. Že by mi Petr bez mého vědomí koupil mořskou odtučňovací kůru? Přibrala jsem totiž docela dost a když se prohlížím v zrcadle, zpívám si píseň Ewy Farné Mám boky jako skříň, abych svá kila ve vlastních očích trochu nadlehčila. Zachvátila mě panika. Mám prožít dvanáct dní o hladu, aby měl doma zase tu krásnou, štíhlou ženu, do které se před lety zamiloval? Ne!!!

No, přičteme-li k hladojídlu fakt, že jsme do sprchy museli v půlhodinovém odstupu, protože neodtékal odpad a doslova s každým h..... běhali dvě stě metrů do hlavní budovy, protože nesplachoval záchod, je obraz hotelu Maritsa bay dokonalý. Vůbec jsem se nedivila scéně, které jsem byla přítomna na recepci. Rozčílená turistka, držíc v ruce utržený vodovodní kohoutek, překotně vysvětlovala, že mají v apartmánu potopu. Majitelka nechápala...Neteče vám voda?...Málem bych zapomněla na bonus, kterým bylo nepřetržité pískání ve výšce h jedna přicházející odkudsi ze zahrady. Bez špuntů usnout nešlo... Takové situace vymyslí jen život sám. Ty se v lidské fantazii nerodí. Tady prostě útočí na odolnost a obranyschopnost turistů všemi možnými zbraněmi. Kdo z koho? Zdá se, že majitelé vítězí. Apartmánový komplex usazený v překrásném místě ostrova Samos zeje prázdnotou. A přitom by stačilo tak málo. Ostrov je nádherný, moře jedno z nejkrásnějších, jaké jsem viděla. Je tu klid, o jakém se člověku může jen zdát. Skutečný ráj na zemi.

Na tuhle dovolenou určitě nezapomenu. Domů přijedu jako pažitka a obléknu vše, co jsem chtěla dát kamarádce. Život je přece krásný a my dostáváme to, co si zasloužíme!!!