Thassoská rána

Thassoská rána jsou nejkrásnější z celého dne. Jsou křehká a dychtivá zároveň. Vcházím do nich po špičkách, opatrně a tiše, abych tu krásu nevyplašila a neutekla mi jako zajíc. Ranní vůně jsou nesmělé jako prvňáčci a prvničky rodičky. Nemají touhu nás oslnit, ohromit, chtějí nám být jen příjemnými průvodci. Na obzoru pozoruji růžovánky, moře je nádherně klidné. Jeho dech je mělký. Jemný nádech a výdech. Mimoděk se na jeho rytmus napojuji. Na hladině se třpytí tisíce slunečních penízků. Oči mi přeskakují z jednoho na druhý a s trpělivostí čekám, až sluneční tanečník obejme skalní ostrůvek přede mnou a zalije ho svým zlatem. To je pro mě znamení, že je konec kochání. Králík z klobouku zavelí “vstavat a cvičit”. Poslušně vstávám z obrázkové pláže a pomaloučku, hezky po řecku, dávám tělo do pohybu. Tai chi, ke kterému se vracím jen u moře, takové to moje “ mořsky doma”. Každý rok jsem ztuhlina větší a větší a říkám si, kdy asi přijde ten čas, kdy to vzdám a zůstanu jen u kochání. Na plavání se těším úplně nejvíc. První koupel je jako vstup do chrámu. Ruce prochází vodou velmi opatrně, aby si moře nevšimlo vetřelce, který vstoupil do vodní svatyně. První tempa jsou zpomalená, takové sestření s vodou, tou neuvěřitelně tvárnou hmotou, která absolutně respektuje křivky mého těla. Obliny, z kterých bych potřebovala ohoblovat hobliny, co jsou navíc, najednou mizí. A pak už jen rozhrnuju jeden vodní závoj za druhým a zažívám pocit ryby ve vodě. Moře je občas hladivé a mazlivé a obejme vás. Občas prostopášné, to když vyšle vlnku, aby vás plácla po zadku. Občas vzdorovité, to když vám voda vletí do nosu. Moře je prostě proměnlivý živel, se kterým se nenudíte ani minutu. Po takovém rejdění vydýchávám na břehu a stávám se pozorovatelem toho, kdo mě vzal na chvíli do své náruče. Tak taková jsou rána na Thassosu. Tohle dlouhé psaní jsem si mohla odpustit. Stačilo napsat…mořské ráno a několik teček…Kdo u moře byl, by zavřel oči a užil si to “své “ jedinečné ráno. A až by dosnil, dal by mi za pravdu, že ostrovní rána jsou nejkrásnější část dne a kdyby už nic víc nebylo, úplně by to stačilo.