Táta a syn

Pokud zavítám na neznámý ostrov, ráda hledám nedotčená místa, kam nedolehne hudba z pláže, vůně opalovacích krémů a řev motorových člunů. Místa tichá a divoká, což jedno druhé nevylučuje. I tady na Thassosu jsem jedno takové našla, byť kousek od malé pláže. Malá skalka ukrytá v jeskyňce těsně nad mořem. Byl pozdní večer, jedenáctý červenec a slunce už si natřásalo nebeskou peřinu. Tedy krásné místo, kde se mohu rozloučit s dalším dnem. Najednou slyším za svými zády ťap ťap ťap. Tatínek asi s pětiletým synkem si sedli opodál. Ten větší tomu menšímu polohlasem něco vyprávěl, klučina se smál a táta ho občas pohladil po vlasech, ukazoval mu hejno rybek nebo podával kamínky, které pak spolu jako žabky vystřelovali po hladině. Prostě taková milá chlapská chvilka, kdy táta se svým synem sdílí jeho malý svět a naopak ho seznamuje se světem velkých mužů. Ta scéna mě zahřála u srdce. Uvědomila jsem si, že ve světě malých mužů jsou převážně ženy-maminky, babičky, učitelky, vychovatelky. Mužský vzor v rodinách často chybí a kluci potřebují následovat příklad táty. Ani nejlepší máma mužskou energii nenahradí. Muži jsou hodně zaměstnaní, často se svých rolí vzdávají a někdy si je nechají vzít. Je dobře, že jsou i prima tátové. Tu najednou muž přerušil tok mých pozitivních myšlenek k této dvojici, vytáhl cigaretu a dalších 15 minut svého synka udil. Mělce jsem se nadechla, abych nenabrala cigaretový kouř a zhluboka vydechla. Nic není dokonalé. Prostě jsem zase jednou neodešla včas…