Summer time

Den dýchal jako rozžhavená pec. I když jsme tělu dopřávaly dostatečné mořské chlazení, přece jen jsem po večeři cítila, že Hajany budou pro vysluníčkovanou schránku mého těla ta nejlepší volba. Regí však z taverny zaslechla ze vzdálené pláže tichý hlas Sirén-jazzové riffy a její kroky, místo do Hajan, vedly za hlasem svého srdce, tedy za muzikou. Co už zbývá matce než následovat svoje dítě, přece ji nenechám jít do temné noci samotnou. Hajany musí počkat. Budou, ale s malým jazzovým intermezzem. Noc je ještě mladá a trochu nočního života k mořské dovolené patří. Zítra už zase půjdu spát s řeckými slepicemi.

Se zapadajícím sluncem vyšla na Thassosu pěvecká hvězda Melina Mavidou. S prvními tóny jsme věděly, že tohle nebude obyčejný řecký večer, který sklouzne po povrchu jako jemný šifonový šál. Mladičká zpěvačka nás přikovala k oblázkové pláži. Ta holka je démon nebo aspoň démonicky zpívá. Tohle se nemohla naučit na konzervatoři. Tohle studovala stovky minulých životů, aby se v tomto současném řecký květ plně rozvinul a jeho krása a vůně okouzlovala a ohromovala. Byla to čarodějka, která zpívala s neuvěřitelnou lehkostí tak přirozeně jako dýchala. Vlastně nezpívala, ona písní byla. Tak jako je ryba ve vodě, racek ve vzduchu, krtek pod zemí, Melina byla doma v písni. Vyzařovala radost do všech stran a její hlas měl snad všechny barvy moře. Přidáme-li k tomu špičkový doprovod klavíristy a kytaristy, bylo jasné, že Hajany byly rázem zapomenuty a já nenasytně sosala ten příliv energie. Melina zpívala jazz, rock, pop, spirituály, balady, šansony. Zpívala anglicky, francouzsky, španělsky, řecky. Měla v sobě deset čertíků temperamentu, a přitom mávnutím proutku dokázala přeladit do takové něhy a zvnitřnění, že člověk až přestával dýchat, aby tu jedinečnost okamžiku nezaplašil. U písně Whitney Houston z Osobního strážce I Will Always Love You se mi spustil proud slz. U takové plačky jako jsem já není divu. Vím, že mi stačí málo. Slzy mi ale přichází evolučně. Tedy nejdřív zimomriavky, pak dojetí a nakonec slzy. Tady to bylo revolučně. Bez ohlášek. Prásk a mohla jsem solit polívku nebo fušovat šplouchajícímu kolegáčkovi od vedle do řemesla. Krásné to bylo. Uvolňující a léčivé. Přilétla mi myšlenka, že člověk je parchant, který válčí, ničí, ubližuje, ale pak je druhá strana mince, která dává světu krásu, hloubku, sílu a já se v tuto chvíli nacházím v ohnisku té druhé strany. Ach, ty náhody, které člověka přivedou tam, kde má být, pokud jim to člověk dovolí a nepřekazí. Melina ohlásila poslední píseň. Už? Podívala jsem se na hodinky. To není možné, bude půlnoc. Čtyři hodiny utekly jako by měly nohy nejlepších dostihových koní. Naštěstí se čas rozloučení oddálil písničkami na přání. A lidé chodili a Melina zpívala. Máte-li vedle sebe anglicky mluvící dceru a vy jste jazyková trubka, pošlete ji, aby za vás poprosila o písničku. Regí je kozoroh: „Taky umíš, zařiď si.“ Chtěla jsem hodně, tak jsem si zařídila. Moře bylo jemně nasvícené loučemi, nad námi temné hvězdné nebe a Melina zpívala Summertime. To děvče nemá zlato v hrdle, ta tam má slitinu všech drahých kovů planety. Kde se taková vyzrálost, opravdovost, hloubka a síla v křehké bosonohé dívce s rozevlátými šaty bere? Vyzařuje z ní bezstarostnost mládí, když si tanečním krokem přihopká pro kelímek s vodou, ale když zpívá, je to zralá žena se zkušenostmi, které kdyby prodala, je milionářka. Má Melina opravdu tak silný náboj, který nemíjí lidské srdce a s jistotou nejlepšího střelce ho zasáhne? Není to i mámení opojné mořské atmosféry, která jí hraje do karet? Vždyť je to jedno, kdo komu pomáhá. Důležitý je hluboký otisk jednoho emocemi nabitého večera. Jemné předivo vzpomínek se v srdci usadí, aby se lehce zachvělo a rozeznělo, když kdykoli a kdekoli uslyším Summertime. V tu chvíli se na povrch vyplaví esence horkého thassoského večera a zaplaví mě čirá radost. Přesně taková, jakou jsem ten večer zažívala.