Stříbrňáky se zlaťáky

Slunce ráno do moře hodí tisíce stříbrňáků. Proplouvám vlnami a snažím se jich pochytat a nahamounit co nejvíc. Večer je ještě štědřejší a vysype měšec se zlaťáky. Takové jmění. Slastně nořím své ruce do slunečního pokladu a nechávám se oslňovat třpytem. Blyštivé penízky s každým pohybem vlnek přeskakují a unikají a nechtějí skončit v mé pokladničce. Přesto jsem nejbohatší žena na světě. Od rána do večera se koupu v penězích. Topím se v penězích. Sice je to jen kouzlo kratičkého okamžiku, přesto nesmírně opojné. A jsou to jediné peníze na světě, které hřejí. Zkuste si lehnout do cenných papírů, bankovek nebo zlatých cihliček. Žádný zážitek z tepla nezažijete. Většina boháčů má své jmění na kontě, v realitách nebo diamantech. Kdo z nich však má moře peněz a jejich trvalý příliv? Bohatý není ten, kdo má hodně peněz, ale ten, který jich potřebuje málo a zároveň nemá pocit, že je o něco ochuzen. A tak i když vím, že z vody vylezu zase jak kostelní myš a žádné milióny mi na kontě nepřistanou, slunce mi bude opět za rok mecenášem, který mi dopřeje zlatou lázeň.

       Splývám ráda. Splývám v moři. Splývám s mořem. Nejraději splývám ráno, kdy je moře klidné a nehrozí výplach nosu. Ten je sice zdravý, ale „dávám“ ho jen když je mnou řízený. Po ránu je moře na hladině chladné, ale dole teploučké jako ponožky z mikroplyše. A do těch se já ráda během ranní koupačky obleču vždycky aspoň na chvilku. Splývání není zrovna jednoduchá disciplína. Postupně vědomě uvolňuji ruce, nohy, záda, břicho, krk a letos zaznamenal nečekaný úspěch i můj zadek, ze kterého několik kilíček díky zdravé výživě ubylo a už mě netáhne ke dnu. Tento blažený stav bez tíže si labužnicky užívám, dokud mě nějaká neposedná rozverná vlnka nepřiměje vrátit tělo do pohotovostní polohy. Jediný, kdo dělá problémy je hlava. Ten věčný rebel. Je těžká a táhne mě ke dnu. Potřebovala bych ji vy čistit, u smířit, od pustit, z resetovat. Teprve pak bude moje splynutí s mořem dokonalé. Když zadku pomohla zdravá výživa a já sytila tělo jen potravou, která mu prospívá, třeba hlavě pomůže zdravé myšlení a také se stane lehkou. Splývám s rozhodnutím, že na tom musím pracovat. Oddávám se i zvukové blaženosti. O moři se říká, že šumí. Tento příměr se váže k šumáku, který jsme si jako děti kupovaly za dvacetník a místo do vody si ho sypaly na jazyk. Tam se rozpoutalo prskavé peklo, třaskavé bombardování. A právě tento zvuk šumákové bitvy slyším při splývání, jen v jemnějších ušimilých decibelech. Plně pak projevím oddanost mořské náruči. Mám spoustu možností, jak sekundovat tomuto zpěvu moře. Mohu zhluboka dýchat nebo naopak zatajit dech. Mohu si brumlat, bručet, mrmlat, hučet, kňoukat, mňoukat, mručet, zvučet. Všechny zvukové projevy vítány, všechny působí očistně, léčivě, relaxačně, meditačně, prostě úžasně. Ony totiž ty vibrace prochází celým tělem a probouzí ospalé buňky, a u mrtvých způsobit zmrtvýchvstání. Takový malý zvukový zázrak, při kterém žasnete, jak vaše tělo může krásně znít a v souladu s mořským vesmírem být.