Splněné přání

Čas adventu je časem zastavení, ztišení a návratů v čase. Jednu křehkou vzpomínku mám hluboko v srdci...

Splněné přání

Několik dní před Štědrým dnem mi volala maminka jedné bývalé členky Zpěvandulek s prosbou, zda ještě někde Zpěvandulky nebo Zpěvandule budou zpívat. Její dcerka je vážně nemocná, pobývá střídavě v nemocnici a doma a její vánoční přání bylo, jít na náš koncert. Bohužel, všechny adventní koncerty už byly za námi a děvčata se po tom zpěvavém maratonu konečně pustila do příprav na vánoční svátky. V prosbě maminky jsem však cítila naléhavost. Vzápětí ke mně přilétla myšlenka a k realizaci Koncertu pro Verunku už byl jen krůček. V pondělí 22. prosince se náš obývací pokoj proměnil v koncertní síň, kde Zpěvandule v téměř plném počtu zpívaly pro Verunku, její maminku a babičku. Slova jen těžko popíší, co jsme v tu chvíli všichni pospolu prožívali. Verunka s námi zpívala písničky, které znala, doprovázela nás na drobné hudební nástroje a její oči zářily a její úsměv nám byl důkazem prožívaného štěstí. Byly to chvíle radosti, dojetí a jen těžko popsatelných pocitů. Byl to nejkrásnější adventní koncert tohoto roku. Vzájemné obdarování. Velmi si vážím děvčat a našeho jediného muže, že udělali všechno pro to, aby Verunce splnili její vánoční přání. To, co do světa vyšleme, to se nám vrátí zpátky. A v tomto případě mnohonásobně. Verunka a její blízcí odjížděli radostní a s nadějí. A my naplněni dobrým pocitem, že jsme darovali radost. 
V lednu jsem potkala Verunčinu maminku. Vzpomínaly jsme na společné vánoční zpívání. Verunka si prý pořád brouká a zpívá. Poslouchá Zpěvadulí CD, které dostala dárkem a těší se na další setkání s písničkami. Muzika je pro ni určitě léčivá. Byla to opravdu výjimečná chvíle, kterou nám bylo dáno prožít. Díky Bohu za ni.