Seeseller

Nevím, jaký zákon to je, ale když plavu, vlny mi přihrávají myšlenky, glosy, vtipné obraty, slovní spojení, originální pointy, které mě samotnou překvapují, kde se to v mé hlavě narodilo a říkám si:”Panečku, to bude čtivá povídka.” Moje vnitřně halasné jupí trvá jen do chvíle, než vylezu na břeh, neb v tu chvíli jsem opět tabulka rasa a z toho literárního pokladu vím starou belu. Všechno to slovní bohatství jsem utopila. Vztekám se, jsem naštvaná a vyhrožuji své chatrné paměti, že ji vyměním za mladší a pružnější. Kdybych tak měla podvodní tužku a nepromokavý papír. Panečku, to by byl slanovodní bestseller, trhák na knižních pultech. Tady někdo nechce, abych byla zadarmo slavná. Tady někdo chce, abych si svou jedinečnou povídku přítomného okamžiku užila sama, beze svědků. Jen já a moře. Dva autoři. Povídka tu v éteru někde je, krouží kolem mě vzduchem či vodou a na pár vteřin mi vleze do hlavy a pak fiiiiii a je fuč. Možná je to utajený posilovač mého sebevědomí. Není třeba nikoho, aby mě plácal po rameni a říkal: “ Ty jo, to je fakt dobrý.” Při mém plavmotvoření smekám klobouk sama před sebou a říkám si: “ Ty jo, to je fakt dobrý. Mám z tebe, holka, radost. Jsi šikulka.” No, a kdyby mi v té hlavě přece jen něco uvízlo a já napsala knihu Dobře prosolené příběhy, určitě si ji kupte. Dozajista to bude z mého psaní to nejlepší. Za to vám ručím já a moře.