Pod hladinou

Některé věci v mém životě ke mně přicházejí se zpožděním. Tak například šnorchlování. K moři jezdím od dětství, ale teprve ve 48 letech jsem přešla od zanořování ke šnorchlování. Snad i díky věku to byl pro mě dvojnásobně silný zážitek. Nádech a výdech nás provází celým dnem, celou nocí, celým životem. Je pro nás tak samozřejmý, že si ho neuvědomujeme, že ho nevnímáme. Ponoříte-li se pod vodu, vstoupíte do úplně jiného světa. Tady je nejdůležitější právě náš dech. Jasně si vzpomínám na svou první potápěčskou výpravu. Nezaujalo mě ani tak co vidím, jako to, co slyším. Hluboký nádech a výdech silně rezonoval, moře ho přijímalo a vracelo zpět. Slyšet vlastní dech bylo uklidňující, hladivé. Myslím, že tak nějak se cítí miminko v děloze matky. Slyší vlastní dech, tlukot matčina srdce a obklopuje ho bezpečí plodové vody. Často kreslím obrázky, které pracovně nazývám „zpátky do dělohy“, v překladu zpátky do bezpečí, tam kde nám bylo dobře. Vajíčka, zárodky, embrya. Sluchový vjem vlastního dechu ve spojení s dechem moře navozuje návrat v čase, návrat k počátku, návrat k plnému čistému vědomí, od kterého jsme se vzdálili, protože jsme dospěli.  Dech je život. Začátek a konec. Nádech je to první, s čím na svět přicházíme, co tomuto světu dáváme a to poslední, s čím odcházíme, co si bereme na druhý břeh. A teď vjem zrakový. Když máte štěstí, a to v moři máte stále, hemží se to kolem vás všelikou mořskou havětí. Od krabů, přes ježky, mušle, chobotnice, sasanky, k desítkám druhů ryb. Nejsem zoolog. Dělím ryby na krásné, zajímavé a podivuhodné. Mám s nimi spoustu zážitků.  Znehybníte-li v moři a stanete se pouhým pozorovatelem, malé rybičky k vám neohroženě připlavou. Ó, ony se mě nebojí, to jsou ale moudré ryby, blesklo mi hlavou, nejspíš ví, že jsem vegetarián, že je nesním. Brzy jsem doslova na vlastní kůži poznala, jak špatný byl můj úsudek. Opak byl pravdou. Malé masožravky si chtěly pochutnat na mně a oždibovaly mi nohy… Je legrační, jak voda zkresluje. Máte pocit, že pruhovanou krásku už už chytíte za ocásek, a ono ejhle, mrskne ploutví a je ta tam. Takto si můžete hrát na honěnou třeba celý den, dokud to jednu stranu, většinou tu vaši, neomrzí… Ze všeho nejkrásnější však je plavat v hejnu malých sardinek. Máte-li to štěstí a vezmou vás za své, plavete obklopeni rybkami a vnímáte ten úžasný pocit sounáležitosti. Jste jednou z nich. Opakovaně jsem se vracela k tomuto tichému společenství s vděčností, že mi dovolilo prožít s nimi jedinečné chvíle volnosti. Ryby ve vodě jsou jako ptáci ve vzduchu. Jsou symbolem svobodné vůle, hravosti, důvěry a radosti z okamžiku. Bylo mi v podmořském světě dobře a zároveň maličko smutno. Věděla jsem totiž, že se musím vrátit zpět… zpátky nad hladinu.