Mlynářky... nářky

Mlynářky ... nářky

Už dvě desítky let jezdím do biotronického centra Nadace Bytí. Pan Tomáš Pfeiffer tu léčí nemocná těla a filozofií pana Josefa Zezulky pomáhá najít duším správný směr jejich pouti. Každý rok se těším na oázu klidu, kde nic nemusím a zároveň mohu všechno…dlouho spát, kreslit, psát a být tichým pozorovatelem dění kolem sebe. Taková skrumáž lidí je jako Petriho miska. Hodně zblízka, pod mikroskopem lidského oka, vidím osudy lidí, kteří stejně jako já hledají zdraví a harmonii těla a duše. Velmi často jsou to lidé těžce nemocní a já žasnu nad jejich vnitřní silou. Někteří bojují s odhodláním, přesvědčením, že zvítězí, jiní přijímají svůj úděl s klidem, smířením a moudrostí. Paleta charakterů je neuvěřitelně pestrá. Každý člověk má jedinečnou tvář. Tu vnější i tu vnitřní. A tak poznávám lidi duchovní, kteří si své poznání střeží s pokorou v srdci jako poklad a lidi „duchovní“, kteří ho nosí jako třpytivou brož na svých šatech. Připadám si jako v zrcadlové síni. Co zrcadlo, to odraz mě samé. Většinou to, co mi vadí na druhých je problém, který se snažím skrýt před svým okolím a hlavně sama před sebou. Zrcadlí se mi tu věci, o kterých bych měla přemýšlet, na kterých bych měla pracovat s pílí usilovnou.

Na pokoji jsme tři grácie, tři bosorky, tři mlynářky. Semeleme co se dá i nedá. Jednou večer mi bleskla hlavou myšlenka, že osmdesát procent našeho brebentění má negativní nebo kritický přídech. Hodnotíme lidi, situace, věci okem zaujatého kritika. Hledáme hnidy, nenecháme nit suchou, sklenici vody vidíme do poloviny prázdnou, všímáme si toho špatného. Jako by nám na rameni seděli dva skřítci našeptávači. Zlobilínek má silný, důrazný hlas. Je to pokušitel, přesvědčuje nás s drsnou razancí a chce nás získat na svou stranu za každou cenu. Skřítek Dobrodínek je neprůbojný. Nenaléhá. Trpělivě čeká, až se naše mysl ztiší a my uslyšíme hlas dobra.

Dala jsem na váhy, co jsme my mlynářky umlely… Kilo negace, kilo kritického hodnocení, půl kila stěžování na osud a jen 20 deka úsměvů a dobra. Vykulila jsem oči! TO NE!!! Pak přišla spásná myšlenka. Zítra si uděláme dobroden. Ráno jsme, podle strategického plánu, vstaly s úsměvem a vždycky, když nám chtěl z tváře uletět, chytly jsme ho za křídlo a přinutily zůstat. Překvapilo mě, jak těžké bylo plout celý den na vlně pozitivna. Jak se nám negativní myšlenky podbízely, vnucovaly a chtěly se narodit v našich ústech. A tak nám během dne přibývaly černé puntíky. Protože tu sarkasmus, tu ironie, tu kritika přece jen vykličkovaly cestu do dobrodnu. Večer jsem usínala s pocitem, že nejspíš toto je můj úkol do příštích dnů. Špatné, negativní myšlenky jsou jako mikroinjekce jedu. Nejdřív nám otráví mysl a postupně jed přejde do těla. Taky se zhmotní do bolesti a nemocí. Tělesná bolest je odrazem naší mysli. Máme-li duši zaneřáděnou strachem, výčitkami, závistí, sebelítostí, zlobou a pocity viny, vytváříme nerovnováhu. Do harmonického vyladění, se kterým jsme přišli na tento svět jako miminka, se vloudí disharmonické tóny. Čistá duše dítěte plná důvěry, lásky, radosti, bezpodmínečného přijetí všeho, co k němu přichází, si nedokáže dlouho udržet křehký rovnovážný stav bytí. A my pak jen těžko, a většinou až při odrazu ode dna, hledáme cestu zpět k dítěti v nás. K dítěti, které umí žasnout, smát se a radovat.

Zdraví nebudeme, až obejdeme všechny lékaře a léčitele, až spolykáme všechny pilulky, vypijeme všechny bylinné lektvary a budeme mazaní všemi mastmi. Zdraví budeme, až budeme zdravě myslet a žít. Až přestaneme nadávat, stěžovat si, kritizovat, hodnotit a odsuzovat. Naopak, až začneme svět přijímat s pochopením a nadhledem, že všechno, co tu na světě je, do tohoto světa patří. A jediné, co je v našich silách, je změna úhlu pohledu. Myslím si, že ve chvíli, kdy začneme pracovat na našem myšlení, vyhlásíme dobrodny, dobrotýdny, dobroměsíce a dobroroky, svět se pomalu začne měnit k lepšímu. Přinejmenším ten náš mikrosvět. Budeme k sobě přitahovat lidi s úsměvem na tváři a pokorou v srdci, lidi inspirativní, tvořivé a laskavé, milující život. Náš mikrosvět se začne pomalu rozšiřovat a my se začneme uzdravovat, Nejprve se uzdraví naše duše a pak i tělo. Protože tělo je odrazem naší mysli a síla myšlenky je neuvěřitelná. S odhodláním do toho!!! Držím nám palce.