Korfu, má láska

Už šest let se každý rok vracím na můj milovaný ostrov Korfu. S prvním krokem na korfskou půdu se ve mně vždy rozhostí klid. Letos jsem opouštěla svůj domov s velkou nadějí, že tomu toto léto nebude jinak. Mému odjezdu totiž předcházel dlouhý čas šikany a následné podání výpovědi. Po 29 letech jsem opouštěla práci v ZUŠ, kterou jsem měla ráda. Korfu je léčivé a má zázračnou moc. Rajský ostrov, jak mu přezdívám, nezklamal. Celé dny jsem kreslila. Na oblázkové pláži, na skalách, v malé jeskyňce za doprovodu mořské muziky. Byla to úžasná katarze. Domalovala jsem jeden obrázek a sahala po další bílé čtvrtce. Vždycky, když kreslím, vypínám hlavu. Je to příjemný pocit na nic nemyslet. Tento luxus si v dnešní době dopřáváme jen zřídka. Nejlépe se kreslilo za podvečeního měkkého slunce, kdy moře ukázalo svou pestrou paletu barev. Ve všem je příroda dokonaleší než člověk. Byly to okamžiky, kdy jsem si uvědomila své velké štěstí, že jsem takového zázraku součástí, že ho mohu vnímat pěti smysly a občas i tím šestým. Byla jsem překvapená, s jakou lehkostí obrázky vznikají a užívala si té vnitřní svobody. Prožívala jsem to, o čem se v současné době často píše... TADY a TEĎ. Na Korfu vzniklo 48 obrázků. Všechny jsou jedinečné a všechny mám ráda.

       Nejen o kreslení bylo letošní Korfu. Pár let si pohrávám s myšlenkou napsat nějakou menší prózu. Díky zážitkům a situacím, které se na Korfu dějí, myšlenka uzrává a dostává konkrétnější podoby. A tak, kdo ví, pokud se mi život ještě více zašmodrchá, s dozrávajícími olivami dozraje i můj čas a já začnu psát. Velký dík patří mým řeckým přátelům a olivovému ostrovu, který má dar léčit.