Korfská rána

Korfská rána jsou nejkrásnější. Na pláži jen rackové, potápěč Cava a vy. Moře je klidné, tiše si pobrukuje houpavé melodie a vy s napětím čekáte, až se za kopcem zaleskne zlatý proužek. Když se objeví, je to jako drnknutí o strunu harfy. Na moři se ukáže zlatá cestička, vydáte-li se po ní, doplavete až ke slunci. Voda je chladivá a hladivá, k vašim oblinám milosrdná. Užíváte si pocit krásné dokonalé ženy. Občas se stane, že se na pláži objeví nějaký narušitel vašich ranních rituálů, který z neznámých důvodů také vstal v půl sedmé ráno. Jeden takový o své přítomnosti vyslal kouřovou zprávu. Dlouho jsem nikoho neviděla, jen cítila kouř levné cigarety. Proboha, kdo může krystalicky čistý jódový vzduch zaneřádit takovým svinstvem? Vetřelec seděl za bukem, oprava… za oleandrem. Byla to asi sedmnáctiletá dívka se sbírkou vytetovaných obrázků a pearcingem všude, kde bylo místo. Lepší parťačku pro romantické ráno bych si ani neuměla představit. Copak si mladí lidé neužívají divokého nočního života a ráno nevyspávají do 11 hodin? Kam se poděly všechny jistoty? Můj plán však byl jasný. Prožiji si „své“ ráno stůj co stůj, navzdory všemu a všem. Vylezla jsem na „svou“ skálu (za ty roky už je to tu skoro všechno mé) a vyhlížela sluníčko. Dívka vyšplhala za mnou a sedla si opodál. K jejímu štěstí už bez cigarety. V tichu jsme spolu čekaly na východ slunce, na probouzející se den. „Kolik je hodin?“, zeptala se s úsměvem. „Sedm“, úsměv jsem oplatila. Dívka pomalu vstala a ze skalní rozsedliny cosi vytáhla. „Co to je?“, zeptala jsem se. „Plastová lahev… ta do přírody nepatří“. Dívala jsem se za odcházející dívkou, která sbírala cestou z pláže další plastové lahve, plechovky a papírové obaly. Když dokončila svou misi, úlovek hodila do koše… Opravdu, lepší parťačku jsem si pro dnešní ráno nemohla přát. Ta holčina je borec a já dostala za uši. Chodím si sem užívat krásné ráno s klapkami na očích. Když je to tady všechno ,,moje“, měla bych se o to také starat. To děvče mi uštědřilo lekci. Nikdy se nedozvím její osobní příběh, proč tu byla, na koho čekala… Odnáším si však její vzkaz, poselství, kouřovou zprávu. Od té chvíle, když se přivítám se sluníčkem a zaplavu si, čistím pláž od odpadků. Vždyť je přece moje!