Klára, Klárka, moudrá holka

Podíváte-li se pozorně Kláře nad hlavu, uvidíte tenké světlo tří svatozáří. Ano. Takové milosti se vám dostane, pracujete-li deset let na úřadě. Žádné finanční odměny, chvála, či jiné formy světského uznání. To je pomíjivé. Pěkně svatozář a hned trojnásobnou.

Klárka je veskrze praktická žena. Myslí za tři, na všechno a taky za roh. Pokud je slovo starosta odvozeno od slova starat se, starostlivý, jako že je, pak by Klára byla dobrou starostkou nebo aspoň místostarostkou.

Ráno se probouzí s myšlenkou, jak se nejlépe "postarat" o smečku hladových psů, což je krycí název pro rodinu s vysokými nároky na stravování. To víte, tři dospívající synové a manžel, to je kuchařská řehole. Během dne se "stará" o hladký chod úřadu a když s večerem odkládá batoh "starostí", ví, že ho ráno na svá bedra zase dobrovolně naloží. Klára by se měla jmenovat Starostlivá. A co víc? Ten, kdo se dokáže orientovat v labyrintu vyhlášek, směrnic, příkazů a neutone v nich, je pro mě hrdina. A pokud přitom ještě dokáže vytvořit něco dobrého pro lidi, je superman, v Klářině případě supermanka. Bohužel, jména pravých, a stejně tak i padlých, hrdinů většinou neznáme. Jejich skutky si velmi často přivlastní jiní. Kláře o metály nejde, jde jí o výsledek. Právě proto má svatozář, a ne tučné konto za pracovní úspěchy. Pozorujete-li jí při práci, vyvstane podezření, že Kláru jednou v noci unesla mimozemská civilizace a implantovala jí do mozku speciální GPS a microcomputer. Pomocí GPS najde Klára cestu z jakékoliv šlamastiky a bezpečně se orientuje v ulicích místního Kocourkova. Computer jí pomáhá vyhodnotit absurdní situace, najde nejschůdnější řešení a jako bonus zvolí tu nejlepší formu sdělení vrchnosti, aby její návrh bez uzlíků prošel. Jak je možné, že Klárka na nic nezapomene, jak v tom chaosu najde systém a jak v sobě dokáže potlačit své vnitřní vzpoury a povstání proti blbosti, to nevím. Možná pochopila, že boj s větrnými mlýny je vždy marný. A tak tahle křehká Dona Quijotka dál trpělivě na všechno kývá a pak si to udělá po svém, přestože ví, že jde s kůží na trh. Snad je to výraz čirého zoufalství a touha dělat smysluplné věci. Odměnou jí je pocit, že podle svého svědomí udělala to nejlepší, co mohla a neočekává za to žádné uznání. Naopak, už dopředu je pragmaticky smířena s tím, že pokud je v kožiše jedna blecha, určitě ji někdo najde. Co na tom. Nad hnidy, blechy a další havěť je Klára povznesena. Ona přece ví své. A jakou radu mi dala Klárka? Mysli na sebe. Dělej, co cítíš. Ty jsi ta nejdůležitější.

To nejlepší, co jsem na úřadě ve Vysoké Lhotě potkala, jsou tyhle čtyři holky. Čtyři mušketýrky, které se postavily za jednu ztracenku-zatracenku, která sem přišla bez uzlíku s buchtami na zkušenou.

Paní Trnečkovou mám ráda pro její smích.

Helču mám ráda pro její optimismus.

Světlu mám ráda pro její dobrotu.

Kláru mám ráda, protože je úžasná.

Tyhle holky jsou můj čtyřlístek pro štěstí.