Cikánka u studánky

Na pláž chodím kolem studánky, korýtka, umyvadla. Vyberte sobě blízkou variantu. Vždycky se tu zastavím, občerstvím chladnou vodou a pokochám výhledem na moře. Jednou mi tato cesta přinesla nevšední podívanou. U studánky se “po svém “ usadila cikánská rodina. Žena vysypávala objemný černý pytel se špinavým prádlem na rozpálenou zem. Igelitový pytel pak rozprostřela do umyvadla, naplnila ho vodou, otočila se pro pár kytek mateřídoušky a šalvěje, které do vody rozdrobila. Pak nacházela prádlo hlava nehlava, barva nebarva a takto bez pracího prášku začala prát oblečení pro svou rodinu. Muž, v čase ženina činění se, seděl na lavičce, kouřil a meditativně hleděl na klidné moře. Klučina, asi pětiletý, sbíral piniové šišky a nosil je netečnému otci na lavičku. Nechtěla jsem být čumilem s vykulenýma očima a otevřenou pusou, ač mě zvědavost mocně pokoušela. A tak jsem se nedozvěděla, kde mladá cikánka prádlo sušila. Kdo ví, možná trenky a ponožky visely na borovicích nebo svršky zdobily lavičky podél pobřeží. Příště budu odvážnější, abych mohla podat ucelenou reportáž. Nicméně by mohla tato mladá romská rodina dělat reklamu na ekologické praní. Bez elektrické energie, bez fosfátů rvaných do matičky země. Hezky romsky na čistotu. A navíc nikdo nemůže říct: špinaví cikáni. Tihle byli pěkně dočista vypraní a voněli mateří douškou.

Po čtyřech dnech se akce „velké prádlo“ opakovala. Jen ji cikánka krapítko vytunila. Tentokrát žádné bylinky, ale bublinky. Někde si „opatřili“ sprchový gel. A měla jsem štěstí, že jsem kráčela kolem v čase, kdy už byla fáze věšení prádla. Má domněnka se potvrdila. Svršky visely na keřích po pobřeží. Už jsem byla odvážnější a jako tajné očko jsem nenápadně cvakla pár snímků této nevídané podívané. Cvak. Cikánka v jedné ruce cigáro volnou rukou máchala prádlo. Cvak. Košile, trika, ponožky ledabyle roztroušené po keřích a stromcích. Aj, to jsem ale zase jednou měla štěstí. Cikán sedící na lavičce, kterého jsem si v zápalu dokumentace nevšimla, si mě taky nevšiml. Oboustranné nevšimnutí bylo záchranou před čenichovkou, kterou bych nejspíš za šmírování dostala. Snad by mi bylo polehčující okolností, kdybych thassoským Romům přečetla povídku Cikánka u studánky. Určitě by byli potěšeni, že mají v příběhu hlavní roli.