Hello from Happykiddi.

Stránky pro obnovu "osrdí", laská to tu, hřeje to tu, dobře je tu. Gratuluji, Regi.

My jsme rádi, že jsme dobře zatopili a laskavostí nešetřili a dobro trochu rozeseli do toho světa duší v přízni. Děkujeme a v rozdávání toho, co jsme dostali shůry, budeme pokračovat.

Ahoj Regí,po delší době jsem nahlédla na Tvé stránky. Musím říct, že miluju způsob jakým píšeš.Nerozumím tomu, proč mi každý Tvůj článek vhání slzy do oka. Věřím, že kdybys napsala recept na tvarohovou buchtu, dojme mě to spolehlivě k slzám... Moc ráda bych měla Tvou knihu fejetonů. Jak je možno jí zakoupit? Děkuji ti za vše a přeji hezké dny! Zuzka.
P.S.: I když se nevidíme, neznamená to, že na sebe nemyslíme!

Milá Zuzko, souzním s tvou poslední větou. Jsou lidé, o kterých stále víme a když je náhodou potkáme, u srdce to hezky poskočí. Vidíš, fejeton o tvarohové buchtě je skvělé téma, budu o tom přemýšlet. A dáme k tomu konečně tu kávu. Holka nejsi sama, komu se slzy derou, moje kamarádka z konzervatoře mi vždycky píše...Já vím, že bych se měla smát, ale já to vždycky probulím...Tak už jste dvě a to je dvojitá odměna. Děkuju, že vás, holky, mám.

Ahoj, Regi, tvůj příspěvek na facebooku, které moc ráda sleduji, mě přiměl, abych klikla na tyhle tvé stránky, a jsem za to moc vděčná. Laskavé, moudré a vtipné povídání a k zamyšlení směřující kresby těšící nejen oko jsou opravdu pohlazením po duši, zvlášť takhle koncentrované na jednom místě. Moc ráda bych si měla tvou knížku fejetonů, kde si ji můžu koupit, prosím tě? Jsi tak inspirativní bytost! Jsem moc ráda, že nás život, zpívání, svedl dohromady, i když většinou jen na dálku a letmo. Stanka

Milá Stáňo, děkuju za milou zpětnou vazbu. Je to pro mne motivace a znamení, že kresba a písmenka poskládaná jsou radostí nejen pro mne, ale mohou potěšit i druhé. Všechno, co dělám, dělám s velkou chutí a láskou, je to krásná cesta. Děkuji za ni i za podobně rezonující duše jako jsi ty.

Dovolila jsem si prisednout na kafe k cesky mluvicimu stolu - cestinu tady slysim 1-2 krat za zimu. Tenerife, Puerto de la Cruz, hned vedle nadherneho kostela - chramu. Vim, kde maji i lepsi kafe, ale ten chram me “bere” vic, jak 10 let, co tu jsem pokazde v zime. Moc prijemna rodinka a - to jsem jeste nevedela, jak to!! jsou povedeny lidi. Vymenili jsme si kontakty a ja dnes vecer koukam, jak je nevsedne zajimava Mea Rai, co vsechno umi Petr a doprovazela je drobna krasna Regina. Procetla jsem si stranky, videla video a ted si budu prat, aby takovi lidi zustali v mem zivote. S Clivem, mym ang manzelem mame krasny zivotni styl a chceme mit kolem sebe lidi, co neco delaji a umi, co vedi, co je zivot. Zadna nahoda neni nahoda. Zaslouzim si takove nahody.

Zdeni, moc ráda vzpomínám na naše setkání. Letmé a přitom nezapomenutelné. Podobné naladění, tvůj úsměv a pohoda. Jen víc takových lidiček kolem sebe mít. Děkujeme.

Je Štědrý den. Příroda ještě pochrupuje, stejně jako celá rodinka. Hurrá. Chvilka jen sama pro sebe. Zalézám si do obýváku do houpací sítě, rozsvěcím malé světlo a beru do rukou nedočtené stránky od Regí. Večer u čtení usínám, navíc co jsem četla, už znám z int. stránek, snad v druhé půlce budou nové postřehy: -).
Kolik mám vlastně do konce? Jé, kapitol je 24, to byl adventní kalendář! Hm, zjišťuji tedy brzy…Ocitám se u moře, na skalách, na pláži, sleduji východ slunce a hovořím či jen jsem s veselými lidmi. Jé, jak toto rezonuje s mým Já, to mě baví…
Ťap ťap ťap – bosé nohy v obýváku – hmm, končí má soukromá chvilka. Hups ke mě pod chlupatou deku do sítě…snad s námi nespadne…dcerka. „Co čteš?“ „Povídání od Regí, naší sbormistryně. Budeš číst se mnou?“ „Ne“ Cítím její zvědavé oči, jak brousí po stránce. Otáčím list „Ještě ne, mamí“…
„To se krásně čte, to je stranda. Napsala ještě nějakou knížku?“ -dcerka. Svátek úsměvů. Chechtáme se společně na Štědrý den v houpací síti, až vzbudíme zbytek rodiny… Poslední kapitolku Malého prince ještě dáváme s tichém souznění…a začíná Rodinný Štědrý den.
Děkujeme, Regí,(ne jen) za krásné ráno : - )).
VeM (Verča,Mata)